Jak si mě orientální tanec našel


         Tanec mě provází již odmalička. Nejdříve to byl balet, poté jsem zkoušela modern dance, ale pořád mi v tom tanci něco scházelo. Předtím, než jsem objevila „Orient“, mi břišní tance nic moc neříkaly, a na první hodinu jsem šla víceméně se zvědavostí a očekáváním. Po pár lekcích orientálního tance mi bylo jasné, že to je ONO. To, co mi v jiném stylu tance chybělo, jsem zde našla. Exotiku, vášeň, rytmus, dynamiku, ale i něžnost, ženskost a svůdnost. Jako introvert lépe dokáži vyjádřit tu pravou podstatu sebe sama pohybem – tancem než slovy, takže je pro mě tanec i příjemný způsob seberealizace.

         Líbí se mi na něm, že jako tanečnice mám možnost se neustále učit a zdokonalovat se v nových prvcích a stylech a klást si vyšší a vyšší cíle, co se týče složitosti sestav.

        Orientální tanec mě také zavedl do světa barev - modrá, zelená i růžová, v které se při tanci cítím moc dobře i přesto, že byste ji v mém běžném šatníku nenašli. V neposlední řadě jsem v sobě díky tanci objevila vlohy pro vyšívání kostýmů :-) Věřím, že mě tanec v životě bude provázet ještě dlouho... 

                                                                         Martina